Táborníci z Kančí strže, z. s.

Kvalitní zázemí

Tábory organizujeme na námi velmi dobře známém místě, které vždy pečlivě před průběhem tábora sami upravujeme pro naše potřeby a tak, aby odpovídalo všem požadavkům!

Certifikovaní vedoucí

Hlavní a oddíloví vedoucí jsou držiteli osvědčení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy!

Promyšlený program

Jedinečný příbeh celotáborové hry a další doplňkové aktivity a celý táborový program připravujeme vždy rok dopředu proto, abychom nic nenechali náhodě!

Vedení tábora

Na této stránce si můžete prohlédnout všechny náčelníky, kteří na následujícím táboře budou s vašimi dětmi - šlaky chystat různé šlakárny :), ba dokonce si o nich i něco přečíst.

Barva jména určuje týmové zařazení určitého náčelníka - červené, zelené, nebo modré družstvo. Výjimkou je pouze hlavní vedoucí, který ctí barvu černé, a jiní náčelníci - kuchařky, technici, pomocní instruktoři, apod., kteří uctívají barvu žlutou.

Skupinová fotka vedoucích z roku 2018
Skupinová fotka vedoucích z roku 2018
Hlavní vedoucí
Velký výr
Roman Komárek
Můj táborový život

Je vlastně stejně dlouhý jako tábor sám. V roce 2001 mě totiž z ničeho nic přestal bavit pohodový život řadového civilisty a tak jsem si já blázen vymyslel způsob, jak si zvýšit krevní tlak a vykročit tak k cíli, kde mě trefí šlak :) V rámci odměny za tento dobrý skutek, jsem byl za trest poctěn všemi „vyhledávanou a vytouženou“ funkcí Hlavního vedoucího, které jsem se přes veškeré úsilí dodnes nezbavil.
No ale teď vážně :) Důvodem, proč doposud a rád dělám na táboře „Hlavase“, bude v podstatě to, že je zde bezvadná parta lidí, pardon, Šlaků, kteří společně realizují mé, ale i své sny a každoročně mě znovu překvapují svou kreativitou a chutí do práce, což mě nabíjí a naplňuje.

Něco málo o mně

Nějak nevím, co zde na sebe napráskat… Tak třeba, barva očí hnědá, výška kolem 176cm, váha různá, po táboře vždy o 10Kg míň :) Nejsem fanatik, ale přesto opravdově věřící. Když zbude čas, tak se věnuji pěstování květin, akvaristice a entomologii.
Mé oblíbené motto: Abychom mohli být dobří, nesmí být ostatní přesvědčení, že jsme bezchybní.

Co mám rád

Rád si zazpívám s kytarou u ohně, s velkou chutí si zahraji na bicí, miluji pozorovat svítání s kopretinou za uchem :) S velkou oblibou, se věnuji pití kávy. Na táboře nedělám v podstatě nic jiného :) Mám rád, když se děvčata chovají a vypadají jako děvčata a kluci jsou alespoň trochu gentlemani. No a ze všeho nejraději mám samozřejmě Šlaky :)

Co nemám rád

Nemám rád pohled na prázdný tábor po jeho skončení a otázku první den v práci: „Tak jak sis o dovolené odpočal?“ K smrti nemám rád falešné a pomlouvačné lidi, kteří hází druhým klacky pod nohy.

Proč se sem vracím

Na tuto otázku se nabízí odpověď, kterou často slýchám od ostatních táborníků, (a přiznám se, že rád) totiž, že beze mě by tábor nebyl táborem. Zde si dovolím trochu oponovat. Dle mého je to spíš tak, že bez tábora bych já, nebyl já. A vzhledem k tomu, že jsem na táboře od jeho vzniku v podstatě celoročně, nedá se o vracení vlastně mluvit. Nevracím se, žiji zde :) A jen tak na okraj… samozřejmě je to i díky tomu, že celoroční používání splachovacího WC mě opravdu nudí a tak čerstvý vzduch na táborových latrínách vidím jako dokonalou alternativu :)

Hospodářka
Černý mrak
Michaela Nováková
Můj táborový život

Jako jednomu z několika málo lidí mi bylo umožněno stát přímo u zrodu naší táborové osady, takže už jsem vlastně díky svému tátovi takový táborový veterán. Na táboře jsem tudíž začínala od roku 2001 jako šlak. Tak se dělo až do mých 14ti let, tehdy jsem se rozhodla, že poslední rok, kdy jsem mohla jít na tábor ještě jako dítě, už nepůjdu. Nicméně se mi to během roku rozleželo v hlavě a bylo mi nabídnuto, abych šla na příští tábor jako pomocná kuchařka po boku Dance. Okamžitě jsem se příležitosti chytla a neopustila své čestné místo až doteď.

Něco málo o mně

Mezi mé koníčky patří především moje práce zdravotní sestřičky, což beru zároveň jako svoje poslání. Dále ráda čtu, koukám na filmy, cvičím a učím se všemu novému. Co se týče jídla, tak jako správná kuchařka sním asi všechno. Nejradši mám ale cokoliv z bramborového těsta a rajskou. Oblíbenou barvu mám červenou, na táboře jsem však věrná pouze své žluté. Moje motto: „Nejhorší na světě je být člověkem a nejtěžší je jím zůstat“.

Co mám rád

Ze všeho nejvíc miluji především svoji rodinu a přátelé, kteří jsou neoddělitelnou součástí mého já. Dále mám ráda zvířata, procházky v přírodě a lidi, kteří mě dokážou vždy rozesmát.

Co nemám rád

Arogantnost, faleš, lži a podrazy od lidí, kteří si hrají na kamarády…

Proč se sem vracím

Nejspíš hlavně proto, že tu mám plno přátel, kteří jsou spíše jako rodina a vždy vás vyslechnou a pomáhají mi. A samozřejmě taky proto, že člověk tak trochu uteče alespoň na malou chviličku z nehezké reality všedního života.

Oddílový vedoucí
Malý bobr
Petr Slouka
Můj táborový život

Na tábor jsem poprvé přišel v roce 2010. Když jsem poprvé procházel bránou do tábora, bylo možná i vidět, že obavy ze mě jen srší, protože jsem měl strach z nového neznámého prostředí. Netrvalo to ani hodinu a po pár chvílích jsem si tábor a všechny lidi tam zamiloval. Roky utíkaly a já, bohužel již třetí tábor a to tedy v roce 2012, měl před sebou poslední účast na něm. Se slzami v očích jsem naposledy opouštěl tábořiště a doufal, že se někdy někdo z vedení ozve, že mě berou za instruktora. A ta chvíle přišla! Div radostnými skoky jsem nezničil strop ve chvíli, když jsem tuto nabídku slyšel, a bez rozmýšlení jsem souhlasil. Tak od této chvíle jsem byl v náčelnictvu a doufal jsem, že nikdy nepřijde chvíle, kdy bych se tohoto měl vzdát. Bohužel tato chvíle přišla… V roce 2016 jsem musel udělat ústupek svému budoucímu zaměstnání a zúčastnit se vojenského výcviku, který se konal současně s táborem. Doufám ale, že se na tábor budu moct po roce vrátit :)

Něco málo o mně

Mohu snad o sobě říci, že jsem přátelský a zábavný. Velmi rád vymýšlím všelijaké šlakárny, které prudí nejen vedoucí, ale i šlaky. Mezi moji nejoblíbenější činnost patří ranní rozcvičky, když mohu vidět, jak pohyb po ránu každého otravuje. Miluji pohyb a sport všeobecně, nejraději ovšem trávím čas v posilovně. Mezi mé zábavy patří kromě sportu i občasné hraní počítačových her s kamarády.

Co mám rád

Co mám rád… Modrou barvu - to je jasné! Když si můžu vybrat jídlo, tak většinou volím jakkoli upravená kuřecí prsa nebo hovězí nejčastěji s bramborami. Mám rád aktivní šlaky, kteří se nebojí pohybu.

Co nemám rád

Nemám rád, když někdo nespolupracuje nebo dokonce kazí hru ostatním. Také se mi nelíbí děti (šlaci to pochopitelně být nemohou), které rodiče k ničemu nevedou a jde to na nich poznat. Také se mi hnusí, když někdo lže.

Proč se sem vracím

Na tábor se velmi rád vracím hlavně proto, že je to takový jiný svět, odreaguji se zde od každodenních povinností a užiji si spoustu zábavy, a navíc je tu i super kolektiv vedoucích a šálků. Rád také pomáhám při opravě, nebo i výstavbě tábořiště :)

Oddílová vedoucí
Mekverka
Veronika Novotná
Můj táborový život

Tábor v Kančí strži jsem poprvé objevila v roce 2006, tedy ve svých 11 letech. Hodně jsem se bála, protože to pro mě bylo takové menší dobrodružství. Chvíli jsem se rozkoukávala, ale brzy jsem pochopila, že jsem na správném místě. Našla jsem si výborné kamarády, se kterými se vídám dodnes. Od toho roku jsem tábor nikdy nevynechala. Pravidelně jsem jezdila každé léto s neuvěřitelným nadšením. Prožívala jsem každou etapu celotáborové hry a modlila se, aby tábor nikdy neskončil. Roky utekly jako voda a nastal pro mě smutný rok 2010, kdy jsem se již stala „šla čím veteránem“ a věděla jsem, že jsem zde naposledy. Nicméně si na mě posvítilo vedení a naznalo, že bych se mohla stát součástí týmu, který tohle všechno vytváří. Neváhala jsem a nabídku jsem s obrovským nadšením přijala. Nyní dělám vedoucí zeleného týmu a moje nadšení se mě stále drží.

Něco málo o mně

Myslím si o sobě, že jsem upřímná a nápomocná osoba s organizačními schopnostmi. Zajímám se o sport, hlavně florbal, a zábavu. Vlastně si myslím, že mám ráda všechno, kde je sranda. Co se týče mého oblíbeného jídla, kdo mě zná, ví. Jahůůůdky, jahůůůdky, jahůůůdky. Určitě nejradši mám jahody s jahodami. Bohužel je tento recept velice náročný, protože je potřeba opravdu gigantické množství jahod. No a pak mám ráda kuře. Oblíbená barva? To jsou otázky. Samozřejmě ZELENÁ! Pravdou ale je, že mám ráda všechny barvičky, protože bez nich by náš tábor nebyl takový, jaký je.

Co mám rád

Zbožňuji svoje kamarády, rodinu a samozřejmě jeden „nejmenovaný tábor“. Miluju smích a naše šlačky. Mám ráda překvapení, upřímnost a spolupráci. A nesmím zapomenout na věčnou šlakovskou otázku: „Co budeme dneska dělat?“

Co nemám rád

Lži, pomluvy, přetvářku, aroganci. Taky nemám ráda zlobivé ptáky (a jinou zvěř), kteří mají drzost mě v noci budit.

Proč se sem vracím

Protože je tento tábor pro mne víc, než si dokážete představit. Je to místo, kde jsem šťastná a zapomínám tu na všechny přešlapy světa. Jsou zde lidé, kteří vás chápou, kteří stojí při vás. Všichni jsme kamarádi, ať už vedoucí nebo šlaci, a ano, to dělá ten tábor skvělým! Jsme výborný kolektiv, který dýchá za jednoho. Je to můj druhý domov, který mě vždy vítá s otevřenou náručí. Děkuji za to, že jsem jeho součástí. Nelze slovy popsat, jak moc to zde miluji, protože kdyby šlo, tak by tahle láska ztratila své kouzlo.

Oddílový vedoucí
Šílený jestřáb
Miroslav Novák
Můj táborový život

Na tábor jsem se poprvé vetřel v roce 2012. Do vyšších vrstev náčelnictva jsem se dostal v roce 2014. Zastávám funkci instruktora a vrchního prudiče. Přijmutí do zvířecího kolektivu byl pro mě splněný sen, který se mi nikdy nezdál. (Teď už se mi o tom i zdává. Do té doby než bude další tábor.)

Něco málo o mně

Hrozně moc rád mám zvířata, hlavně ta táborová. Dále si libuji ve sportu a každé aktivitě, ve které je tvořen smích. Takže se zase vrátím k aktivitám spojeným s táborem. Asi to bude všechno.

Co mám rád

Již zmiňovaný smích, dobré jídlo a hlavně odpočinek. (Samozřejmě až po práci.)

Co nemám rád

Tak určitě všechny negativní věci. Jako třeba hlad, únavu a nudu.

Proč se sem vracím

Protože zde nacházím tu náplň a životu potřebnou energii, která mi vydrží vždy celý rok. Krom čtrnácti dnů na táboře. To je doba dobíjení.

Oddílová instruktorka
Rudá bouře
Nikola Komárková
Můj táborový život

Jelikož tábor pořádá můj tatínek, prakticky jsem se tam narodila a také tam prožila své dětství. Tudíž jsem nastoupila v roce 2001 a byla zde do roku 2010. Odchod byl pro mě asi nejtěžší. V tu chvíli si uvědomíte, že už nejste tak docela dítětem a místo bezstarostných her a vymýšlení šlakáren vás čeká trápení s každodenním životem. Naštěstí je tu však pár míst pro ty, co chtějí každý rok alespoň na těch velice krátkých 14 dní utéci zpět do své vlastní fantazie a mít na pár okamžiků svět jaký by chtěli. I pro mě se místo našlo a to ve funkci instruktorky, které mi umožnilo vrátit zpět své vzpomínky a odběhnout od reality.

Něco málo o mně

Mezi mé záliby patří převážně mí dva blázniví psi, jízda na koni, tanec a jakákoliv zábava s přáteli. V jídle moc vybíravá nejsem, ale nejraději mám ryby a italskou kuchyni. Moje nejoblíbenější barva je žlutá, ale moje typická barva je rudá, v kterou se promění můj jinak velice vřelý obličej, když mě ,,zvířectvo“ prudí.

Co mám rád

Na prvním místě to u mě budou vždy zvířata. Zvláště pak VÝŘI a MEKVEVERKY, bez kterých bych se v životě neobešla! smiley Miluju teplo, sluníčko a procházky do přírody. Výjimkou v počasí je pouze moje sestra (Černý mrak). Nejvíce očekávám od lidí upřímnost.

Co nemám rád

Nesnesu přetvářku a sobeckost. Nesnáším lidi, kteří se opakovaně snaží na táboře hledat chyby a neví, co všechno obnáší přípravy.

Proč se sem vracím

Tábor jsem sice fyzicky opustila, ale každý rok jsem se snažila pomoct jak s prací, tak i s vymýšlením her apod. Tento rok se však uvolnilo místo instruktora takže jsem byla požádána, abych se na tábor po čtyřech letech vrátila. Návrh jsem zpočátku odmítla, jelikož se mi to kříží s brigádou ale po „namáhavém“ přemlouvání šéfa mi bylo 14dení „volno“ schváleno. smiley Vracím se však hlavně proto, že obdivuju všechny, kteří mají na táboře podíl, za jejich práci. Nejvíce obdivuji svého tátu, který do tábora dává své srdce, duši a mnoho času při vymýšlení her, tvoření DVD apod. Každý kdo všechno tohle dokáže ocenit, na tábor patří.

Oddílový instruktor
Malý sýček
Josef Klosowicz
Můj táborový život

Poprvé jsme na tábor zavítal v roce 2010, kdy mě bylo 9let. Když jsem poprvé spatřil tábor hned jsme si ho oblíbil a po pár dnech jsem si našel spoustů kamarádů a zamiloval se do své krásné kapitánky zeleného družstva. Po skončení tábora jsem ani neváhal a hned jsem jel další rok. Cítil jsem že tábor mě přirostl k srdci. A za to chci poděkovat všem šlakům že mě přijmuli a hlavně vedoucím. Když přišel rok 2016 kdy jsem měl jet na posledy, ale naštěstí si mě Rada vybrala mezi sebe. Moje reakce byla taková bez váhaní jsem souhlasil a těšil se až se přidám mezi radu.

Něco málo o mně

Takže jsem Chose Skala. Mám tmavě hnědé oči a měřím 172cm. Věnuji se florbalů a každýmu sportů u kterého se můžu pohybovat.

Co mám rád

Takže mám rád procházky přírodou, sport, pisničky a hlavně tábor. Také trávení časů s rodinou.

Co nemám rád

Když mě někdo lže podle mě lež je ta nejhorší a nejzakeřnejší věc na světě. A to je tak vše...

Proč se sem vracím

Protože mě to naplňuje je to taková etapa života a hlavně zde si mužů odpočnout od toho zlýho světa. Zde zapomenu na vše a hlavně jsou tu prima lidi.

Oddílová instruktorka
Fialka
Natálie Petýrková
Můj táborový život

O tomhle táboře jsem se dozvěděla úplně náhodou, jsem už od dětství milovnice táborů, takže jsem si řekla, že zkusím i tenhle tábor. Na tábor jsem poprvé přijela v roce 2012. Nejdřív jsem si myslela, že je to jen obyčejný tábor, ale pak jsem zjistila, že jsem se mýlila. I když jsem se ze začátku bála, že si tu nenajdu žádné kamarády, rok od roku se to zlepšovalo a já jsem byla šťastná, že jsem tenhle tábor objevila. V roce 2016 jsem na tábor jela s pocitem, že jsem tu naposled. V tu dobu mi bylo do breku, protože opustit to prostředí, které jsem si zamilovala, vedoucí a svoje kamarády by bylo těžké. Na konci tábora jsem byla oslovena nejvyšším náčelníkem, jestli bych se chtěla stát součástí týmu Táborníků z Kančí strže. Byla jsem strašně ráda, že jsem tuhle možnost dostala a hned jsem ji přijala.

Něco málo o mně

Řekla bych o sobě, že jsem upřímná, přátelská, usměvavá holka, která se ráda seznamuje a pomáhá lidem. Mám ráda děti, a proto jsem se rozhodla studovat střední pedagogickou školu. Jinak mezi mé koníčky patří florbal, běhání a všeobecně sport. Momentálně hraní na klavír.

Co mám rád

Mám ráda výrazné barvy, svoji rodinu a přátele. Když semnou někdo jedná upřímně a narovinu. Zvířata, hudbu, vycházky do přírody a již zmiňovaný sport.

Co nemám rád

Houby, přetvářku, lži a pomluvy.

Proč se sem vracím

Tenhle tábor a všichni na tomhle táboře mi strašně přirostli k srdci. Je to místo plné radosti a smíchu, kde se člověk může odreagovat a zažít spoustu zážitků. Jsou tu lidé, kteří umí podpořit, rozveselit a stojí při vás v dobrém i ve zlém. Je to místo, kde se cítím v bezpečí. Tábor je moje druhá rodina.

Pomocná instruktorka
Sabina Janků
Můj táborový život

Můj táborový život se odehrává od roku 2012, kdy jsem dostala příležitost dostat se na tenhle tábor. Za tohle děkuji mamince, která o tomhle zjistila více díky její kamarádce z práce. První rok co jsem tam jela, hned jsem zapadla. Byl to ten nejlepší moment v mém životě. Všichni na táboře mi ihned přirostli k srdci. Je to moje druhá rodina, jsou v mém srdci a v životě bych za ně se i prala. Další roky byly též skvělý, ale první a poslední rok byly nejlepší, na tom se nic nezmění.

Něco málo o mně

No co bych o sobě řekla… Mám hnědé oči i vlasy. Miluju horory a taky miluji humor všeho druhu a smích, proto se často směji, přestože někdy nevím čemu. Když se pro něco nadchnu tak jsem do toho zapálená tak, že mě od toho nikdo neutrhne. Nikdy mi neříkejte bláznivé nápady – nikdy, protože já jsem schopná je splnit. Jsem často pracovitý člověk, ale když pracuji, musím si u toho povídat, protože se u práce strašně nudím, takže když si povídám tak toho udělám vždy hodně.

Co mám rád

Mám ráda sekání dřeva, ale nikdo mě k tomu nechce pustit, takže je to dost k naštvání. Miluju chlapský práce, protože jsou daleko lepší než ty ženský! Teda kromě pečení a vaření to mám ráda. Mám ráda smích a dobrou společnost, což je jen na táboře. Mám taky ráda vůni stromů a přírody.

Co nemám rád

Nemám ráda nudu a zamračené obličeje! Nemám ráda lidi, kteří se lehce naštvou, a to kvůli každé prkotině.

Proč se sem vracím

Miluju tenhle tábor a proč? Protože je výjimečný, protože má v sobě obrovské kouzlo. A prostředí tam si prostě nejde nezamilovat. Proto se tam tak ráda vracím, nemůžu se dočkat, až budou prázdniny a já zase pojedu na tábor. Na tenhle tábor jsem 5krát jela jako mizerná šlačka a to si piště, že pořádně mizerná! Poslední rok jsem byla zničená, že to bude můj úplně poslední tábor s touhle mou rodinou, a tohle mě užíralo. Užívala jsem si každý moment, každou vzpomínku na daná místa a tu táborovou vůni. Nejvíc zničující byl neustále blížící se konec tábora a já si poslední dny užívala, jak nejvíc to šlo. To jsem ale nevěděla, že mi v závěru tábora bude nabídnuto místo v náčelnictvu, což jsem s radostí přijala. A teď začala nová kapitola mého života.

Hlavní kuchařka
Bílá holubice
Martina Petrová
Můj táborový život

Na tábor jsem poprvé nastoupila v roce 2006 a strávila zde ještě další dvě skvělá léta jako šlak. Vždy jsem na tábor velmi ráda vzpomínala, ale vůbec mě nenapadlo, že bych mohla patřit do týmu. V roce 2015 mě oslovil Velký Výr, jestli bych nešla dělat pomocnou kuchařku. Chvíli jsem váhala a nakonec jsem přijala s mnoha otazníky. Dnes jsem nesmírně šťastná, že jsem přijala, protože jsem strávila krásné léto ve společnosti skvělých lidí a nejlepších šlaků.

Něco málo o mně

Jsem praštěná a vždycky prostě akční :-D

Co mám rád

Miluju cestování, památky, hraní společenských her, hudbu, zvířata, sluníčko, jídlo, přírodu, ráda poznávám nové lidi a učím se nové věci. Ráda se bavím, směju a vymýšlím šlakárny.

Co nemám rád

Nemám ráda vstávání do školy, stres a špatný počasí.

Proč se sem vracím

Protože to prostě dělám ráda a baví mě to. Tábor je nádherné místo, kde voní les a potok a ještě když nám tam vřeští šlaci, je to prostě bájo. Jednoduše nejde tohle místo nemilovat.

Táborový technik
Spící medvěd
Pavel Šlajch
Můj táborový život

Můj táborový život začal v roce 2013, kdy mě Světluška (Denča Němcová) poprosila, abych pomohl s pár táborovými etapami. Jako nadšenec, pro takovéhle události, jsem souhlasil a držím se, velmi spokojeně, na táboře dodnes :)

Něco málo o mně

Mno, kde začít… Tak mám 190 cm, pár lidí na táboře mi říká drobek, ale když pak nemůžu projít futry, tak si tak moc nepřipadám. Mám hnědozelené oči, úsměv od ucha k uchu a pár vlasů by se taky našlo. Jsem věřící, ale žádný fanatik. Když mám nějaký volný čas, tak si většinou likviduju tělo nějakým sportem a to např. v posilovně, boxem, běháním v lese atd.

Co mám rád

Mám rád svou rodinu, přátelé a všechny zvířata na táboře :) Dále mám rád zpívání u ohně (i když mě to prý nejde :)) A nejradši ze všeho mám stejně ty naše šlaky :)

Co nemám rád

Nemám rád nudu a stereotyp. Nesnáším falešné lidi, kteří využijí první situace a podrazí Vám nohy. Také nesnáším, když mě někdo budí.

Proč se sem vracím...

Proč se sem vracím

Když jsem na tábor přijel poprvé, myslel jsem si, že to bude jenom klasický tábor, kde se bude hrát pár her, ale po čase jsem zjistil, že je to něco daleko hlubšího. Jediné přirovnání, co mě napadá je, že je to jako rodiče a jeho potomci. A proč se sem vracím? Je to jednoduché. Mám zde svou rodinu a svůj domov.

Stav přihlášek

Zobrazení podaných přihlášek a stav uhrazení.

51/52

Přihláška na tábor

Pro přihlášení dítěte na tábor klikněte na tlačítko přihláška a pokračujte podle instrukcí.

Přihláška

Pro více informací k přihlášce klikněte na některou z možností dole v seznamu.

SocialNetwork

Snažíme se jít s dobou, takže nás najdete i na sociálních sítích!

Kontakty
Táborníci z Kančí strže, z. s.

Spešov 51

679 02 Rájec-Jestřebí

IČO: 047 88 478

ID datové schránky: wj2wm27

Veškeré kontakty naleznete v menu pod záložkou kontaky.