Táborníci z Kančí strže, z. s.

Kvalitní zázemí

Tábory organizujeme na námi velmi dobře známém místě, které vždy pečlivě před průběhem tábora sami upravujeme pro naše potřeby a tak, aby odpovídalo všem požadavkům!

Certifikovaní vedoucí

Hlavní a oddíloví vedoucí jsou držiteli osvědčení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy!

Promyšlený program

Jedinečný příbeh celotáborové hry a další doplňkové aktivity a celý táborový program připravujeme vždy rok dopředu proto, abychom nic nenechali náhodě!

Vedení tábora

Na této stránce si můžete prohlédnout všechny náčelníky, kteří na následujícím táboře budou s vašimi dětmi - šlaky chystat různé šlakárny :), ba dokonce si o nich i něco přečíst.

Barva jména určuje týmové zařazení určitého náčelníka - červené, zelené, nebo modré družstvo. Výjimkou je pouze hlavní vedoucí, který ctí barvu černé, a jiní náčelníci - kuchařky, technici, pomocní instruktoři, apod., kteří uctívají barvu žlutou.

Skupinová fotka vedoucích z roku 2018
Skupinová fotka vedoucích z roku 2018
Hlavní vedoucí
Velký Výr
Roman Komárek
Můj táborový život

Je vlastně stejně dlouhý jako tábor sám. V roce 2001 mě totiž z ničeho nic přestal bavit pohodový život řadového civilisty a tak jsem si já blázen vymyslel způsob, jak si zvýšit krevní tlak a vykročit tak k cíli, kde mě trefí šlak :) V rámci odměny za tento dobrý skutek, jsem byl za trest poctěn všemi „vyhledávanou a vytouženou“ funkcí Hlavního vedoucího, které jsem se přes veškeré úsilí dodnes nezbavil.
No ale teď vážně :) Důvodem, proč doposud a rád dělám na táboře „Hlavase“, bude v podstatě to, že je zde bezvadná parta lidí, pardon, Šlaků, kteří společně realizují mé, ale i své sny a každoročně mě znovu překvapují svou kreativitou a chutí do práce, což mě nabíjí a naplňuje.

Něco málo o mně

Nějak nevím, co zde na sebe napráskat… Tak třeba, barva očí hnědá, výška kolem 176cm, váha různá, po táboře vždy o 10Kg míň :) Nejsem fanatik, ale přesto opravdově věřící. Když zbude čas, tak se věnuji pěstování květin, akvaristice a entomologii.
Mé oblíbené motto: Abychom mohli být dobří, nesmí být ostatní přesvědčení, že jsme bezchybní.

Co mám rád

Rád si zazpívám s kytarou u ohně, s velkou chutí si zahraji na bicí, miluji pozorovat svítání s kopretinou za uchem :) S velkou oblibou, se věnuji pití kávy. Na táboře nedělám v podstatě nic jiného :) Mám rád, když se děvčata chovají a vypadají jako děvčata a kluci jsou alespoň trochu gentlemani. No a ze všeho nejraději mám samozřejmě Šlaky :)

Co nemám rád

Nemám rád pohled na prázdný tábor po jeho skončení a otázku první den v práci: „Tak jak sis o dovolené odpočal?“ K smrti nemám rád falešné a pomlouvačné lidi, kteří hází druhým klacky pod nohy.

Proč se sem vracím

Na tuto otázku se nabízí odpověď, kterou často slýchám od ostatních táborníků, (a přiznám se, že rád) totiž, že beze mě by tábor nebyl táborem. Zde si dovolím trochu oponovat. Dle mého je to spíš tak, že bez tábora bych já, nebyl já. A vzhledem k tomu, že jsem na táboře od jeho vzniku v podstatě celoročně, nedá se o vracení vlastně mluvit. Nevracím se, žiji zde :) A jen tak na okraj… samozřejmě je to i díky tomu, že celoroční používání splachovacího WC mě opravdu nudí a tak čerstvý vzduch na táborových latrínách vidím jako dokonalou alternativu :)

Oddílový vedoucí
Malý Bobr
Petr Slouka
Můj táborový život

Na tábor jsem poprvé přišel v roce 2010. Když jsem poprvé procházel bránou do tábora, bylo možná i vidět, že obavy ze mě jen srší, protože jsem měl strach z nového neznámého prostředí. Netrvalo to ani hodinu a po pár chvílích jsem si tábor a všechny lidi tam zamiloval. Roky utíkaly a já, bohužel již třetí tábor a to tedy v roce 2012, měl před sebou poslední účast na něm. Se slzami v očích jsem naposledy opouštěl tábořiště a doufal, že se někdy někdo z vedení ozve, že mě berou za instruktora. A ta chvíle přišla! Div radostnými skoky jsem nezničil strop ve chvíli, když jsem tuto nabídku slyšel, a bez rozmýšlení jsem souhlasil. Tak od této chvíle jsem v náčelnictvu... :)

Něco málo o mně

Mohu snad o sobě říci, že jsem přátelský a zábavný. Velmi rád vymýšlím všelijaké šlakárny, které prudí nejen vedoucí, ale i šlaky. Mezi moji nejoblíbenější činnost patří ranní rozcvičky, když mohu vidět, jak pohyb po ránu každého otravuje. Miluji pohyb a sport všeobecně, nejraději ovšem trávím čas v posilovně. Mezi mé zábavy patří kromě sportu i občasné hraní počítačových her s kamarády.

Co mám rád

Modrou barvu - to je jasné! Když si můžu vybrat jídlo, tak většinou volím jakkoli upravená kuřecí prsa nebo hovězí nejčastěji s bramborami. Mám rád aktivní šlaky, kteří se nebojí pohybu.

Co nemám rád

Nemám rád, když někdo nespolupracuje nebo dokonce kazí hru ostatním. Také se mi nelíbí děti (šlaci to pochopitelně být nemohou), které rodiče k ničemu nevedou a jde to na nich poznat. Také se mi hnusí, když někdo lže.

Proč se sem vracím

Na tábor se velmi rád vracím hlavně proto, že je to takový jiný svět, odreaguji se zde od každodenních povinností a užiji si spoustu zábavy, a navíc je tu i super kolektiv vedoucích a šálků. Rád také pomáhám při opravě, nebo i výstavbě tábořiště :)

Oddílová vedoucí
Mekverka
Veronika Novotná
Můj táborový život

Tábor v Kančí strži jsem poprvé objevila v roce 2006, tedy ve svých 11 letech. Hodně jsem se bála, protože to pro mě bylo takové menší dobrodružství. Chvíli jsem se rozkoukávala, ale brzy jsem pochopila, že jsem na správném místě. Našla jsem si výborné kamarády, se kterými se vídám dodnes. Od toho roku jsem tábor nikdy nevynechala. Pravidelně jsem jezdila každé léto s neuvěřitelným nadšením. Prožívala jsem každou etapu celotáborové hry a modlila se, aby tábor nikdy neskončil. Roky utekly jako voda a nastal pro mě smutný rok 2010, kdy jsem se již stala „šla čím veteránem“ a věděla jsem, že jsem zde naposledy. Nicméně si na mě posvítilo vedení a naznalo, že bych se mohla stát součástí týmu, který tohle všechno vytváří. Neváhala jsem a nabídku jsem s obrovským nadšením přijala. Nyní dělám vedoucí zeleného týmu a moje nadšení se mě stále drží.

Něco málo o mně

Myslím si o sobě, že jsem upřímná a nápomocná osoba s organizačními schopnostmi. Zajímám se o sport, hlavně florbal, a zábavu. Vlastně si myslím, že mám ráda všechno, kde je sranda. Co se týče mého oblíbeného jídla, kdo mě zná, ví. Jahůůůdky, jahůůůdky, jahůůůdky. Určitě nejradši mám jahody s jahodami. Bohužel je tento recept velice náročný, protože je potřeba opravdu gigantické množství jahod. No a pak mám ráda kuře. Oblíbená barva? To jsou otázky. Samozřejmě ZELENÁ! Pravdou ale je, že mám ráda všechny barvičky, protože bez nich by náš tábor nebyl takový, jaký je.

Co mám ráda

Zbožňuji svoje kamarády, rodinu a samozřejmě jeden „nejmenovaný tábor“. Miluju smích a naše šlačky. Mám ráda překvapení, upřímnost a spolupráci. A nesmím zapomenout na věčnou šlakovskou otázku: „Co budeme dneska dělat?“

Co nemám ráda

Lži, pomluvy, přetvářku, aroganci. Taky nemám ráda zlobivé ptáky (a jinou zvěř), kteří mají drzost mě v noci budit.

Proč se sem vracím

Protože je tento tábor pro mne víc, než si dokážete představit. Je to místo, kde jsem šťastná a zapomínám tu na všechny přešlapy světa. Jsou zde lidé, kteří vás chápou, kteří stojí při vás. Všichni jsme kamarádi, ať už vedoucí nebo šlaci, a ano, to dělá ten tábor skvělým! Jsme výborný kolektiv, který dýchá za jednoho. Je to můj druhý domov, který mě vždy vítá s otevřenou náručí. Děkuji za to, že jsem jeho součástí. Nelze slovy popsat, jak moc to zde miluji, protože kdyby šlo, tak by tahle láska ztratila své kouzlo.

Oddílový vedoucí
Šílený Jestřáb
Miroslav Novák
Můj táborový život

Na tábor jsem se poprvé vetřel v roce 2012. Do vyšších vrstev náčelnictva jsem se dostal v roce 2014. Zastávám funkci instruktora a vrchního prudiče. Přijmutí do zvířecího kolektivu byl pro mě splněný sen, který se mi nikdy nezdál. (Teď už se mi o tom i zdává. Do té doby než bude další tábor.)

Něco málo o mně

Hrozně moc rád mám zvířata, hlavně ta táborová. Dále si libuji ve sportu a každé aktivitě, ve které je tvořen smích. Takže se zase vrátím k aktivitám spojeným s táborem. Asi to bude všechno.

Co mám rád

Již zmiňovaný smích, dobré jídlo a hlavně odpočinek. (Samozřejmě až po práci.)

Co nemám rád

Tak určitě všechny negativní věci. Jako třeba hlad, únavu a nudu.

Proč se sem vracím

Protože zde nacházím tu náplň a životu potřebnou energii, která mi vydrží vždy celý rok. Krom čtrnácti dnů na táboře. To je doba dobíjení.

Oddílová instruktorka
Hrdlička
Veronika Francová
Můj táborový život

Na táboře jsem se ocitla poprvé v roce 2012, když mi bylo 9 let. Hned jsem si tam našla spoustu kamarádů a celkově mě to místo a atmosféra tam neskutečně okouzlily a já jsem si byla jistá, že už nikdy nebudu schopná se tohohle tábora vzdát. Jezdila jsem tam od té doby každý rok naprosto natěšená a stejně tak to bylo i v roce 2018, kdy jsem tam ale jela i dost smutná, protože jsem věděla, že je to můj poslední rok tam. Nakonec jsem, ke své obří radosti, dostala od vedoucích možnost se na tábor znovu vrátit a tak od roku 2019 jezdím jako instruktorka.

Něco málo o mně

Myslím si, že jsem upřímná holka, co má snad i nějaký ten smysl pro humor. Jsem pro každou šlakárnu a cokoli, při čem si jde užít nějakou zábavu. Taky ráda sportuju, hlavně teda cvičím aerobik.

Co mám ráda

Ráda trávím čas s kamarády, s rodinou, zpívám, sportuji a taky mám vážně ráda, když jsou lidé k sobě upřímní.

Co nemám ráda

Falešné a nepřející lidi, nudu a podvádění.

Proč se sem vracím

Je to jednoduché. Miluju to tu a bez těch lidí a všech vzpomínek co odtud mám, už si nedokážu představit svůj život.

Oddílový instruktor
Malý Sýček
Josef Klosowicz
Můj táborový život

Poprvé jsme na tábor zavítal v roce 2010, kdy mě bylo 9let. Když jsem poprvé spatřil tábor hned jsme si ho oblíbil a po pár dnech jsem si našel spoustů kamarádů a zamiloval se do své krásné kapitánky zeleného družstva. Po skončení tábora jsem ani neváhal a hned jsem jel další rok. Cítil jsem že tábor mě přirostl k srdci. A za to chci poděkovat všem šlakům že mě přijmuli a hlavně vedoucím. Když přišel rok 2016 kdy jsem měl jet na posledy, ale naštěstí si mě Rada vybrala mezi sebe. Moje reakce byla taková bez váhaní jsem souhlasil a těšil se až se přidám mezi radu.

Něco málo o mně

Takže jsem Chose Skala. Mám tmavě hnědé oči a měřím 172cm. Věnuji se florbalů a každýmu sportů u kterého se můžu pohybovat.

Co mám rád

Takže mám rád procházky přírodou, sport, pisničky a hlavně tábor. Také trávení časů s rodinou.

Co nemám rád

Když mě někdo lže podle mě lež je ta nejhorší a nejzakeřnejší věc na světě. A to je tak vše...

Proč se sem vracím

Protože mě to naplňuje je to taková etapa života a hlavně zde si mužů odpočnout od toho zlýho světa. Zde zapomenu na vše a hlavně jsou tu prima lidi.

Oddílová instruktorka
Růže ve Vlasech
Barbora Gottvaldová
Můj táborový život

Na náš tábor jsem se poprvé dostala v roce 2016. Čirou náhodou se týden před začátkem tábora uvolnilo jedno místo akorát pro mě.Byla jsem štěstím bez sebe,protože jsem měla poprvé možnost odjet někam bez rodičů.Když nastala ta osudná hodina a já měla vyrazit,začala jsem být nesvá,protože jsem nikoho neznala a bála jsem se,že si nenajdu žádné kamarády.Ale moje obavy se ihned rozplynuly,protože se mě ujaly starší šlačky,které mi se vším pomohly.Tábor jsem si zamilovala takovým způsobem,že když jsem přijela po těch čtrnácti dnech ,začala jsem odpočítávat,kdy začne další tábor.Roky plynuly jako voda...A já měla jet na tábor naposledy..Poslední tábor pro mě byl opravdu zajímavý...Divím se,že někteří vedoucí ho se mnou přežili ve zdraví a neslezly jim třeba vlasy.Ale I po těchto zkušenostech si mě rada vybrala a já dostala možnost pokračovat v tomto úžasném táboře až do ted´.

Něco málo o mně

Miluju zvířátka a proto jsem se rozhodla,že se stanu vegetariánkou.Miluju letní rána,protože tráva je nejchutnější a já si na ní nejvíc pošmáknu.Nejchutnější jsou stejně sedmikrásky.Jinak co bych o sobě ještě řekla...Mojí vášní jsou knížky,nejvíce preferuji fantasy.Také ráda pomáhám lidem,a proto jsem se rozhodla,že chci studovat na zdravotnické škole,kde tuto činnost využiji.A samozdřejmně moje nejoblíbenější květiny jsou růže.

Co mám ráda

Nejradši mám čas strávený s rodinou a přáteli.Dále miluji běh při kterém si vždy pročistím hlavu,procházky lesem,zpívání u ohně a sbírání bylinek...Moje nejoblíbenější barva je MODRÁ.

Co nemám ráda

Nejvíce ze všeho nemám ráda přetvářky,jsem radši ,když mi člověk řekne do očí co si o mě myslí, než když mě pomlouvá za zády.

Proč se sem vracím

Vracím se sem,protože tento tábor pro mě znamená hodně.Lidé co zde jsou beru jako rodinu,vždy se na ně mohu obrátit s každým problémem a oni mně rádi vyslechnou a poradí mi.Se všemi na tomto táboře zažívám ten správný pocit štěstí a nikoho bych za nic nevyměnila.Děkuju všem co mi dokážete jen svým pozdravem ihned zlepšit celý den.

Pomocný vedoucí
Bežící Vlk
Martin Kuchař
Můj táborový život

Jsem jako všichni na táboře - úplně normální moravský šohaj a jsem přesně tak akorát v pohodě starý. Můj táborový život je asi od 7 hodin ráno do půlnoci až do 3 hodin ráno. Jináč se zde vyskytuji pouhých 9 let a stále nekončím.

Něco málo o mně

Jsem vysoký, skoro štíhlý a přesto, že jsem Běžící Vlk, tak jsem svým způsobem inteligentní.

Co mám rád

Ze všechno nejraději mám, krom prudění dětí, prudění Velkého Výra.

Co nemám rád

Ze všeho nejvíc nesnáším nudu, prázdný talíř nebo vegetariánskou stravu - jsem prostě masožravec.

Proč se sem vracím

To sám nevím a psát dlouhosáhlou úvahu nebudu. Prostě mě to baví.

Pomocná vedoucí
Nikola Pátková
Pomocný instruktor
Zběsilý Kůň
Matěj Kobylka
Můj táborový život

Poprvé jsem se na táboře objevil v roce 2012 ve svých devíti letech. Prvních pár dní bez maminky pro mě bylo sice docela těžkých, ale postupem času jsem si čím dál více uvědomoval, že to přece není za trest, ale proto, abych poznal někoho nového. Měl jsem trošku obavy seznámit se s někým jiným, ale jak šlaci, tak vedoucí mě mezi sebe přijali, jako kdyby mě znali už dlouho. Celotáborovka mě úplně vcucla a vůbec jsem se od ní nemohl odtrhnout. Začal jsem chápat, v čem je to kouzlo a tenkrát jsem si řekl, že už nikam jinam, než sem, nepojedu.

Něco málo o mně

Takže, studuji na střední škole Gymnázium Blansko. Narostl jsem do výšky 179 cm. Rád čtu, nejlépe detektivní žánr knih. Jo a smích, to je taky slovo, kterým byste mě mohli popsat, protože se směju pořád a všemu.

Co mám rád

Mám rád všeobecně sport, dlouhodobě hraji tenis a věnuji se požárnímu sportu, ale chodil jsem i do biatlonu nebo florbalu. Co se týče jídla, tak neodolám třeba klasické české kuchyni. Také rád objevuji a poznávám nové věci, poslouchám hudbu a sleduji nejrůznější filmy. Avšak kdybych měl říci, co miluju ze všeho nejvíc, je to moje rodina a přátelé.

Co nemám rád

Ze všeho nejvíce nesnáším nespravedlnost, nudu a čokoládu. Také nemám rád lidi, co lžou, nebo když si silnější dovolují na slabší.

Proč se sem vracím

Protože je to tady prostě super. Jsou tu lidi, se kterými jsem ve svým světě, něco jako druhá rodina. Starosti v tu chvíli letí někam hodně daleko za hlavu. Mohu prostě vypnout a věnovat se jenom tomu, co mě baví. Zkrátka, kdo nepozná, nepochopí…

Pomocný instruktor
Bystrý Sup
Jakub Semeniuk
Můj táborový život

Brzy doplníme :)

Něco málo o mně

Brzy doplníme :)

Co mám rád

Brzy doplníme :)

Co nemám rád

Brzy doplníme :)

Proč se sem vracím

Brzy doplníme :)

Pomocná instruktorka
Poštolka
Klára Koňaříková
Můj táborový život

Na tábor v Kančí strži jsem poprvé dorazila ve svých 11ti letech. Přijela jsem na toto místo kvůli svým přátelům, kteří mi tento tábor doporučili. Ze začátku jsem se cítila trošku odstrčená, jelikož kolem mě bylo hodně cizích lidí. Později jsem byla přidělena k zelenému týmu, ve kterém jsem si rychle našla nové kamarády. Společně s nimi naše družstvo soutěžilo v různých hrách. Díky těmto soutěžím jsem zjistila, v čem vynikám a v čem naopak ne. Z tábora se mi vůbec nechtělo odjet. Po tomto ročníku jsem ani jeden rok tábor nevynechala a zelenému družstvu jsem zůstala věrná až do své poslední návštěvy. Myslela jsem si, že na toto úžasné místo už nikdy nezavítám, nicméně přišla nabídka od nejvyšší rady, že bych mohla nastoupit mezi vedení. Nabídku jsem s úsměvem na tváři přijala.

Něco málo o mně

Mám ráda, když se hodně pohybuji. Mezi mé koníčky patří hlavně závodní plavání a lyžování. Ráda soutěžím a učím se novým věcem. Pořád se usmívám a snažím se být milá, spravedlivá a upřímná k ostatním.

Co mám ráda

Jak už jsem řekla, miluju sport. Jinak mám ráda, když jsem v okruhu svých přátel. Kromě toho, pořád chodím se sluchátky v uších, mám ráda čokoládu, spánek, kreslení a šifry :) Občas uvítám také trochu lenošení a relax u filmu.

Co nemám ráda

Nesnáším, když někdo nehraje fair play a posmívá se ostatním. Dále nemám ráda houby a ryby.

Proč se sem vracím

Tábor mi hlavně vrací vzpomínky z mého dětství. Svěží vzduch, šumění listí mně rozzáří mysl. Sedění u ohně s přáteli a pozorování noční oblohy, mi umožní utéct od všech starostí. Tohle místo mi připadá, jako místo odpočinku a pohody, které nesmí chybět v mém životě.

Hlavní kuchařka
Dominika Nováková
Pomocná kuchařka
Sněženka
Sabina Janků
Můj táborový život

Můj táborový život se odehrává od roku 2012, kdy jsem dostala příležitost dostat se na tenhle tábor. Za tohle děkuji mamince, která o tomhle zjistila více díky její kamarádce z práce. První rok co jsem tam jela, hned jsem zapadla. Byl to ten nejlepší moment v mém životě. Všichni na táboře mi ihned přirostli k srdci. Je to moje druhá rodina, jsou v mém srdci a v životě bych za ně se i prala. Další roky byly též skvělý, ale první a poslední rok byly nejlepší, na tom se nic nezmění.

Něco málo o mně

No co bych o sobě řekla… Mám hnědé oči i vlasy. Miluju horory a taky miluji humor všeho druhu a smích, proto se často směji, přestože někdy nevím čemu. Když se pro něco nadchnu tak jsem do toho zapálená tak, že mě od toho nikdo neutrhne. Nikdy mi neříkejte bláznivé nápady – nikdy, protože já jsem schopná je splnit. Jsem často pracovitý člověk, ale když pracuji, musím si u toho povídat, protože se u práce strašně nudím, takže když si povídám tak toho udělám vždy hodně.

Co mám ráda

Mám ráda sekání dřeva, ale nikdo mě k tomu nechce pustit, takže je to dost k naštvání. Miluju chlapský práce, protože jsou daleko lepší než ty ženský! Teda kromě pečení a vaření to mám ráda. Mám ráda smích a dobrou společnost, což je jen na táboře. Mám taky ráda vůni stromů a přírody.

Co nemám ráda

Nemám ráda nudu a zamračené obličeje! Nemám ráda lidi, kteří se lehce naštvou, a to kvůli každé prkotině.

Proč se sem vracím

Miluju tenhle tábor a proč? Protože je výjimečný, protože má v sobě obrovské kouzlo. A prostředí tam si prostě nejde nezamilovat. Proto se tam tak ráda vracím, nemůžu se dočkat, až budou prázdniny a já zase pojedu na tábor. Na tenhle tábor jsem 5krát jela jako mizerná šlačka a to si piště, že pořádně mizerná! Poslední rok jsem byla zničená, že to bude můj úplně poslední tábor s touhle mou rodinou, a tohle mě užíralo. Užívala jsem si každý moment, každou vzpomínku na daná místa a tu táborovou vůni. Nejvíc zničující byl neustále blížící se konec tábora a já si poslední dny užívala, jak nejvíc to šlo. To jsem ale nevěděla, že mi v závěru tábora bude nabídnuto místo v náčelnictvu, což jsem s radostí přijala. A teď začala nová kapitola mého života.

Táborový technik
Spící Medvěd
Pavel Šlajch
Můj táborový život

Můj táborový život začal v roce 2013, kdy mě Světluška (Denča Němcová) poprosila, abych pomohl s pár táborovými etapami. Jako nadšenec, pro takovéhle události, jsem souhlasil a držím se, velmi spokojeně, na táboře dodnes :)

Něco málo o mně

Mno, kde začít… Tak mám 190 cm, pár lidí na táboře mi říká drobek, ale když pak nemůžu projít futry, tak si tak moc nepřipadám. Mám hnědozelené oči, úsměv od ucha k uchu a pár vlasů by se taky našlo. Jsem věřící, ale žádný fanatik. Když mám nějaký volný čas, tak si většinou likviduju tělo nějakým sportem a to např. v posilovně, boxem, běháním v lese atd.

Co mám rád

Mám rád svou rodinu, přátelé a všechny zvířata na táboře :) Dále mám rád zpívání u ohně (i když mě to prý nejde :)) A nejradši ze všeho mám stejně ty naše šlaky :)

Co nemám rád

Nemám rád nudu a stereotyp. Nesnáším falešné lidi, kteří využijí první situace a podrazí Vám nohy. Také nesnáším, když mě někdo budí.

Proč se sem vracím

Když jsem na tábor přijel poprvé, myslel jsem si, že to bude jenom klasický tábor, kde se bude hrát pár her, ale po čase jsem zjistil, že je to něco daleko hlubšího. Jediné přirovnání, co mě napadá je, že je to jako rodiče a jeho potomci. A proč se sem vracím? Je to jednoduché. Mám zde svou rodinu a svůj domov.

Stav přihlášek

Zobrazení podaných přihlášek a stav uhrazení.

0/52

Přihláška na tábor

Pro přihlášení dítěte na tábor klikněte na tlačítko přihláška a pokračujte podle instrukcí.

Přihláška

Pro více informací k přihlášce klikněte na některou z možností dole v seznamu.

SocialNetwork

Snažíme se jít s dobou, takže nás najdete i na sociálních sítích!

Kontakty
Táborníci z Kančí strže, z. s.

Spešov 51

679 02 Rájec-Jestřebí

IČO: 047 88 478

ID datové schránky: wj2wm27

Veškeré kontakty naleznete v menu pod záložkou kontaky.