Táborníci z Kančí strže, z. s.

Historie

Od léta roku 2001 začal SDH Spešov pořádat letní tábory proděti.

Tábořiště vzniklo u lesa nad místním koupalištěm na popudRomana Komárka a Jaroslava Procházky ml.

Prvního tábora se zúčastnilo 13 dětí (tehdy jsme ještě Šlakyneměli smile ). Postupem času se počty táborníků zvyšovali, až se ustálili nakonečných 50-ti. To byl hlavní důvod postupného zvětšování tábořiště apřibývání táborových staveb.

První čtyři roky byl tábor stanový, až pátý rok byl zapodpory obce zbudován chatkový s jídelnou a chatou pro vedoucí.

Od té doby se rok co rok po skončení tábora unudění vedoucí,kteří nemají v místě svého trvalého pobytu nic lepšího na práci, doma na tábořesnaží tábořiště modernizovat. A to i přes drobné překážky jako například lehkýotřes mozku, stovka hřebík v noze s následnou tetanovkou, ztráty končetin ajiné banální úrazy. Modernizace spočívá v tom, že se například naplánuje opravastřechy na dvojmístné chatce. Pak však po několika drobných úpravách skončítento plán ve finále zbouráním zmíněné chatky a její přestavbou na dvoupatrový,28mi místný hotel. A protože nás to opravdu baví, stihneme během svačinovýchpauz ještě vykopat nové záchody, opravit zábradlí, upravit cestičky a tak dálea tak dále.

Naší největší odměnou za tuto nelehkou práci je nám pakuznání rodičů, kteří tento pokrok rok od roku zaznamenají, stejně tak jakochvála pracovnic místní hygienické stanice, které k nám jezdí na kontrolu. Nicz toho se však nevyrovná skutečně upřímné radosti našich Šlaků. Ty totižzjištění, že se na táboře vyskytují nové stavby, motivuje vyvíjet celých 14 dnůurputnou snahu vrátit věci do původní podoby. Tato jistě dobře myšlená abohulibá činnost Šlaků však většinou vyjde naprázdno, díky několika mírnýmnapomenutím Velkého Výra. (Zlé jazyky tvrdí, že v té chvíli viděli na vlastníoči prchat z tábora i myši s baťohem na zádech. Avšak kdo Výra zná, dobře ví,že neřve, alebrž pouze mluví zřetelně a nahlas, aby mu bylo dobře rozumět i vzadu u latrín).

A tak díky této Výrově jasné výslovnosti, a předevšímnabitému programu, díky kterému nemají Šlaci čas na rozebrání tábořiště,disponuje v tuto chvíli naše osada chatkami, hotelem, saloonem, ošetřovnou,umývárnami a záchody. V současné době se pilně pracuje na přestavbědvoumístných chatek na větší a komfortnější čtyřmístné chatičky se zastřešenouverandou, výstavbě sprch a přístavbě záchodů.

Kapacitu tábora však nadále zvětšovat nehodláme. Jednakproto, že to prostorově není možné, a pak především kvůli tomu, že jsmespokojeni se stavem, který je. Nemáme nejmenší chuť pořádat „komerční“ tábory odvoustech tábornících, které nikdo nezná jménem a mnohdy pro ně nemá ani řádněvymyšlený program. Zakládáme si na tom, že jsme „rodinný“ tábor, kde každý okaždém ví, kde Šlaci berou vedoucí jako kamarády a kde se jeden s druhým bavíbeze stopy povyšování se nad nováčky, mladšími a podřízenými. Hodně času aúsilí věnujeme vymýšlení a přípravám každoroční celotáborové hry, kde se vždysnažíme o co nejrealističtější provedení a kde při výrobě rekvizit jen neradinarážíme na místo, že tohle už není možné sehnat, nebo udělat. Zkrátka, má-libýt nápis na kamenné desce, nebude napsaná na papíře. Když Hvězdnou bránu, taktři metry velkou a „funkční“. Jde nám vždy o to, připravit pro Šlaky ty nejzážitky a velmi neradi se smiřujeme se skutečností, že naše možnosti jsou vpřece jen omezené.

Vzhledem k tomu, že se nám „naši“ Šlaci každoročně vrací sdychtivým očekáváním, co že se to letos bude dít, zdá se, že se nám to snaddocela daří. A to, že zájem o náš tábor ze strany rodičů roste a že nejsmevnímáni jen jako možnost kam odložit Šlaka, když neví kam s ním, je pro násnejvětší motivace pro posouvání laťky výš a výš.