Táborníci z Kančí strže, z. s.

Jak žijeme na táboře

Tak, jako každý rok, po příjezdu „Šlaků”, na naši táborovou základnu, začínáme s rozdílením chatek a pokojů, které doprovází nespokojené remcání, jež je zpravidla zapříčeno ubytováním nejlepší kámošky na jiné chatce, popřípadě odsunutím „těch tří koček” na opačný konec hotelu. Mnohdy následuje rychlé vybalení a následné zkonzumování všech možných sladkostí, jelikož dlouhá 5ti až 10ti kilometrová cesta do Spešova způsobí vyhladovění, které je nutno do oběda zahnat.

Zde cítím povinnost vysvětlit, kdo, neco co je to vlastně Šlak. Nebo spíš Šlaci - ono nás je na táboře plno. No, Šlaci jsou v podstatě velmi podobní lidem, dá se říci téměř k nerozeznání. Mohou být menší i větší a vyznačují se tím, že po část roku žijí pospolitě v Kančí stži. Hlavou této osady je Nejmizernější Šlak, který se obklopuje dalšími mizernými Šlaky. (To, aby nemusel šlakárny vymýšlet sám.) Typickou vlastností Šlaků je neochota dodržovat zásady hygieny jako je mytí před jídlem, odmítání polévek, nebo zbytečné ztrácení času převlékáním svrchního i spodního oblečení. Naopak s velkou oblibou tráví čas Šlaci pokládáním nekonečných a hluboce filozofických otázek, jako například: „Co bude dnes na oběd?“ „Máš to na nástěnce!“ - „A bude dneska ještě nějaká etapa?“ „Máš to na nástěnce!“ - „Půjdeme dnes na koupák?“ „A je to snad na nástěnce napsaný??“

Zkrátka a dobře, v dávných dobách, kdy na tábor ještě jezdívaly obyčejné děti,prohlásil jeden nejmenovaný vedoucí pod palbou těchto otázek, „Že ho asi brzo trefí šlak.“ A jelikož se do vedoucích trefovali naši malí táborníci, stalo se tehdy, že začali být děti titulovány oslovením - Šlaci. Avšak nemyslete si, že toto oslovení je urážlivé, či zahanbující! To by vás Šlak pěkně hnal! On si totiž každý správný Šlak na toto oslovení potrpí a je na ně náležitě hrdý! Někteří pak ještě s leskem v oku polohlasně dodávají mizerní! To proto, že tento titul patří těm nezaslouženějším táborníkům a každý po něm v skrytu duše touží... :)

No ale vraťme se k táborovému životu...

Po rozdělení nováčků do družstev začínají seznamovací hry, následované pompézním představením, které má odstartovat celotáborovou hru, při kterém občas vypadávají vedoucím části textu z hlavy a někdy celí vedoucí z role :). Z nových ostýchavých tváří se poznenáhlu začínají stávat velcí kamarádi, kteří konečně pochopili, že ten druhý chce také podniknout noční výpravu za holkama, anebo prolézt všechna okna do a ze všech chatek na táboře. Po večerce pak tábor ztichne... Dobře, přeháním. Měl by ztichnout, což se však obvykle stane až po několikerém osvícení kuželem světla baterek noční hlídky do tváří táborníků. Tito překotně a zajistě pravdivě odpovídajíc na otázku - „Kam máte namířeno?“ - No přeci na vécéčko - brilantně mění směr chůze od chatky s Hankou a Zuzkou, na opačnou stranu tábořiště ke zmiňovaným záchodům.

Po noci, jak známo, obvykle přichází ráno...

Občas se stane, že díky kvalitní předpovědi počasí vyhlížíme krásný den, a tak nás nemůže překvapit, že prší, jen se leje a že se do hodiny objeví nazlobená maminka s pláštěnkou. A to přestože dotyčný Šlak odpřisáhl, že důvod, proč ji nemá, je právě trvzení zmíněné maminky, že pršet nebude a tudíž ji nepotřebuje. V žádném případě nemůže být řeč o tom, že místo, které pro ni bylo v báglu vyhrazené, zaujali místo pláštěnky dva pytlíky křupek. Fakt, opravdu ne!

K tomu všemu, pokud máme to štěstí, že prší, nesou se táborovým údolíčkem neopodstatněné výkřiky vedoucích - „Kde máš pláštěnku?!“ „Kde máš gumáky?!“ „Proč stojíš pod tím okapem?!“ (No vidíte, a pak od koho že ty zbytečné a nesmyslné otázky ti Šlaci mají, že?) Ale zůstaňme u pěkného počasí, které nám naštěstí většinu dní přeje.

Tedy, obyčejně se ráno často stává, že vedoucí dne spustí budíček. (Jen výjimečně se stane, že nejdříve spustí hlavas na vedoucího dne) ;). Než se to však stane, vybatolí se z tepla pelíšků naše sličné kuchařky, aby nám připravili něco dobrého na zub, v čemž pak pokračují až do večeře. Nemyslete si, že vařit a chystat vše pro tolik hladových krků, je nějaká hračka. Však si zkuste někdy několikrát za den nakrájet a namazat koolem dvou stovek krajíců chleba. A k tomu umývat a nakupovat, neustále doplňovat várnice s čajem a šťávou, nutit jedny aby jedli, zatímco druhým v mezičase dodělávat předsvačiny a povečeře a mít pořád úsměv na tváři. A aby toho nebylo málo, s radostí si občas střihnou nějakou roli v celotáborové hře. Zkrátka, někdy to děvčata stíhají s odřenýma ušima.

Takže, jak již bylo řečeno, než se vedoucí vyhrabou ze spacáků, v kuchyni je již dávno živo a nás láká z hnízd, nor a pelechů vůně kávy (díky holky)!

Tedy, v zápětí po budíčku vybíhají ven Šlaci... Tedy alespoň první dva tři dny.Později už většinou kulhají, lezou po čtyřech, naráží do zábradlí a sloupů, díky zalepeným očím marně pátrají po teniskách, které by si tak rádi vzali na rozcvičku na místo pantoflů.Společně pak s vedoucím dne začíná rozcvička.Ostatní vedoucí si zpestřují nudné popíjení ranní kávy tím, že nejmenším Šlakům zavážou boty zkontrolují, jestli zcela náhodou nemají stejné ponožky jako včera (ikdyž je to velmi nepravděpodobné) a v několika případech musí některé Šlaky znovu probudit.

Po všemi oblíbené rozcvičce následuje hygiena. Je až s podivem, kolik, a to hlavně starších Šlaků, k této činnosti ani v nejmenším nepotřebuje kartáček na zuby, ani mýdlo. Někteří sportovně založení jedinci tuto záležitost dokonce chápou tak, že se jedná o běh na čas k umývárnám a zpět s ručníkem kolem krku. Naneštěstí však bývají bedlivým okem zdravotníků, zákeřně se maskujících v křovinách podél trati odhaleni a za nechápavých pohledů jsou jim doplněny mezery ve výchově. (Doma přece o mytí rukou před jídlem v životě neslyšeli). Ach, vy jedny nezodpovědné maminky! :) 

Pak přichází snídaně. U některých jedinců bývá nutné zajistit následné odlepení namazaného krajíce od ospalého čela a setření pomazánky z nosu. Následují hry a klání v různých soutěžích, dokud se neozve volání k obědu. Po obědě, kdy se během porady podaří několika vedoucím usnout, následuje etapovka a další hry, doprovázené smíchem, uštěpačnými poznámkami, vykřičenými hlasivkami, odřenými koleny, vymyšlenými třískami a klíšťaty. Když pak dozní oslavy vítězů v celotáborových hrách, vysvobodí všechny večeře a nevím už kolikátý hrnek kafe, abychom se dožili večerní porady. Ta začíná po večerce, někdy ovšem se zpožděním několika hodin - to když je v plánu noční hra.

Možná teď leckoho napadne, proč to vlastně děláme? Odpověď je nasnadě – díky všem Šlakům, kteří tady kolem nás lítají a křičí, kvičí a rozesmějí nás některou ze svých odpovědí, hlášek a podobně, se nám daří žít chvíli ve ztraceném světě mládí a her. Tehdy zapomínáme na to, že někde tam venku nás čeká práce a starost a tak se cítíme šťastně…

V polovině tábora a to bývá sobota… Ach ano, který den to proboha je? Jasně, tady jde čas jinak, ve víru všech těch her přestávají mít jednotlivé názvy dnů smysl. Takže, v sobotu obvykle jezdíme na celodenní výlet a náš pojem o čase se na táboře dle toho rozděluje na období před a po výletě. Tento výlet je již táborovou klasikou, a je velmi oblíbenou součástí táborového plánu. Kupodivu Šlaky až tak nezajímá, kam se jede, jako spíš kolik stánků s občerstvením daný areál nabízí. Dlouholetým pozorováním jsme totiž odhalili skutečnost, že Šlaci zřejmě instinktivně vycítí, že jim začínají scházet živiny a vitamíny a tak hlavní metou každého z nich je tyto na výletě neprodleně doplnit nákupem chipsů, hranolků a coca-coly. Každopádně když se tábor večer vrací zpátky, je v očích Šlaků vidět smích i únavu, avšak i rozhořčení – vždyť oni chtěli ještě támhleto a ještě tohle. Zbytek dne už pro většinu vedení bohužel moc zábavný není, protože nás dostihuje poznání, že s končícím výletem se tábor dostává do své druhé, čím dál kratší fáze.

Další den je však vše opět na nohách, popřípadě hlavách , neboť tento den patří návštěvám rodičů. Tomuto předchází klasicky Letecký den, tedy velký úklid v chatkách i hotelových pokojích. Tato činnost patří k velmi zábavným, oblíbeným i škodolibým a často také k velmi nebezpečným. Ne nadarmo zde mají hlavní slovo zdravotníci, dávající všanc především své čichové orgány. Je v tom samozřejmě logika, neboť právě oni mají přístup k rouškám, gumovým rukavicím, louhům, kyselinám a navíc znají zpaměti číslo rychlé pomoci a deratizéra. :)

Během Leteckého dne se stávají nečekané prapodivnosti a jevy. Obzvláště záhadný je výskyt několika druhů táborových příšer - Položrouta zákeřného, Měňavky nenápadné a pak nejhorší z nich (ta si totiž troufá i na ubohé vedoucí) Mumie škodolibé. Na těchto příšerách je zajímavý nejen jejich výskyt právě a jedině v době tábora, ale i jejich způsob života. Zhoubná činnost těchto příšer byla objevena nedávno a jejich reálnost nemůže zpochybnit ani fakt, že doposud nebyla ani jedna z nich viděna. Existující stopy a důkazy jejich řádění jsou totiž naprosto nezvratné.

Tak například Položroutí populace je typická konzumací jednoho z předmětů, který se v jejich lovišti vyskytuje v páru. Nejběžnějším poddruhem je Položrout zákeřný – ponožkový, který má na svědomí mizení poloviny všech fuseklí na táboře. Měňavka se naproti tomu specializuje na přemisťování různých věcí z kufru do kufru, v dospělém stádiu dokonce i z chatky do chatky.

Důkazy o existenci tohoto zákeřného živočicha přinášejí především nebohé maminky Šlaků brzy po ukončení tábora, když zoufale volají hlavasovi, že se v batohu jejich Šlaka vyskytuje tričko, velikosti XXL přesto, že ten jejich klouček chodí teprve do druhé třídy a podobně. Příbuzným druhem je pak Zapomnětlivka děravá, mající na svědomí hromadění různých kousků příborů, nádobí a někdy dokonce gumáků na opuštěném táboře. Tato Zapomnětlivka očividně napadá především nervovou soustavu Šlaků, což potvrzují případy, kdy na nástupu některý Šlak urputně popírá, že právě tato odhozená mikina patří jemu, načež je zcela jasně usvědčen kamarády, že jeho je, neboť ji na něm několikrát viděli.

Samostatnou kapitolou je pak Mumie škodolibá, jejíž specialitou je zalepování tabatěrek, sypání písku do obuvi, solení hlavasovy kávy a podobné zavrženíhodné činy. Do těchto dnů ještě tato příšera (a to má štěstí) nebyla ulovena, ale přísahám, že jakmile bude dopadena, bude na táborové útraty ulechtána k smrti a zakopána do bezedné latríny. :)

S návštěvním dnem přichází obávaný fenomén táborů – stesk. Avšak přestože i u nás občas ukápne nějaká ta slzička, je vzápětí utřena a nahrazena slzou smíchu, anebo krůpějí vypocenou nad usilovným luštěním šifer a tajuplných map.

Po návštěvním dnu ubíhá den za dnem překotnou rychlostí. Poslední dny tábora totiž přinášejí napínavé souboje jednotlivých družstev v celotáborové hře. Souboje, ve kterých to druhé družstvo samozřejmě nemá ani tu nejmenší naději v čemkoli vyhrát, i když… se může občas přihodit taková nepříjemnost, že díky neznámým okolnostem hráčům družstva vypadne z hlavy morseovka, popřípadě během posledních dnů spešovský potok změní svoje povodí, náhle teče někde v Jestřebí a tak není divu, že právě naše družstvo zabloudilo, a tak dále. Díky těmto hrátkám osudu se opravdu občas stane, že některé družstvo může prohrát. Ovšem důrazně podotýkám, že takováto prohra se rozhodně nepřihodila díky zanedbanému tréninku, nebo nepozornosti při vysvětlování pravidel!!

No, každopádně důsledkem tohoto klání, povzbuzování a hlasitého objasňování nepřízně Matky přírody bývá to, že část Šlaků alespoň chvíli šeptá a chraptí, k tiché radosti vedoucích. :)

A pak přichází konec tábora. Věta strohá, leč myšlenky vedení rozvinuté. Přichází hodnocení. Jak jsme to letos zvládli my? Jací byli tentokrát Šlaci? A hlavně ti noví Šlaci?

U některých se stává, že ze začátku tábora poplakávají a stihnou vyzkoušet všechny možné fígle jak se dostat domů – zlomená páteř, alergie na rozcvičku, bolest krku v oblasti břicha, kousnutí smrtelně jedovatého pavouka, tedy jak uznáte závažné případy vyžadující okamžitý převoz k mamince. Pak však náhle v polovině tábora začnou rozvíjet myšlenky jiným směrem: „A nešlo by to tady protáhnout? Naši asi určitě nebudou doma. Příští rok přijedu i s kámošem!“. :)

A my se v takové chvíli cítíme hrdí na to, že patříme k táborům, ve kterých platí, že „Dobří holubi se vracejí.“ Když si uvědomíme, že většinu táborníků známe léta, že většinu známe víc podle přezdívky, než podle jména, když si k nim dokážeme přiřadit všemožné události, které se během let přihodili a víme, že jsou mezi Šlaky rekordmani, kteří od svých sedmi let jezdí k nám, i to, že je jim letos patnáct a jedou naposledy, a že někteří z nich zůstanou nadále jako praktikanti a později snad vedoucí…

…toho že se k nám rádi vracíte, si nesmírně ceníme, protože tehdy cítíme, že ty dva týdny s vámi a celoroční plánování a přípravy, kterým věnujeme spoustu energie a času, mají smysl…

…A pro ty z vás, kteří jste už na táboře skončili, nebo končíte, platí naše heslo – „V srdci zůstaň Šlakem mizerným!“

Stav přihlášek

Zobrazení podaných přihlášek a stav uhrazení.

49/49

Přihláška na tábor

Pro přihlášení dítěte na tábor klikněte na tlačítko přihláška a pokračujte podle instrukcí.

Přihláška

Pro více informací k přihlášce klikněte na některou z možností dole v seznamu.

SocialNetwork

Snažíme se jít s dobou, takže nás najdete i na sociálních sítích!

Kontakty
Táborníci z Kančí strže, z. s.

Spešov 51

679 02 Rájec-Jestřebí

IČO: 047 88 478

ID datové schránky: wj2wm27

Veškeré kontakty naleznete v menu pod záložkou kontaky.