Táborníci z Kančí strže, z. s.

Jak žijeme na táboře

Jak žijeme na táboře

Tak, jako každý rok, po příjezdu „Šlaků”, na naši táborovouzákladnu, začínáme s rozdílením chatek a pokojů, které doprovází nespokojené remcání,jež je zpravidla zapříčeno ubytováním nejlepší kámošky na jiné chatce,popřípadě odsunutím „těch tří koček” na opačný konec hotelu. Mnohdy následujerychlé vybalení a následné zkonzumování všech možných sladkostí, jelikož dlouhá5ti až 10ti kilometrová cesta do Spešova způsobí vyhladovění, které je nutno dooběda zahnat.

Zde cítím povinnost vysvětlit, kdo, neco co je to vlastněŠlak. Nebo spíš Šlaci - ono nás je na táboře plno. No, Šlaci jsou v podstatěvelmi podobní lidem, dá se říci téměř k nerozeznání. Mohou být menší i větší avyznačují se tím, že po část roku žijí pospolitě v Kančí stži. Hlavou tétoosady je Nejmizernější Šlak, který se obklopuje dalšími mizernými Šlaky. (To,aby nemusel šlakárny vymýšlet sám.) Typickou vlastností Šlaků je neochotadodržovat zásady hygieny jako je mytí před jídlem, odmítání polévek, nebozbytečné ztrácení času převlékáním svrchního i spodního oblečení. Naopak svelkou oblibou tráví čas Šlaci pokládáním nekonečných a hluboce filozofickýchotázek, jako například: „Co bude dnes na oběd?“ „Máš to na nástěnce!“ - „A budedneska ještě nějaká etapa?“ „Máš to na nástěnce!“ - „Půjdeme dnes na koupák?“„A je to snad na nástěnce napsaný??“

Zkrátka a dobře, v dávných dobách, kdy na tábor ještějezdívaly obyčejné děti,prohlásil jeden nejmenovaný vedoucí pod palbou těchtootázek, „Že ho asi brzo trefí šlak.“ A jelikož se do vedoucích trefovali našimalí táborníci, stalo se tehdy, že začali být děti titulovány oslovením -Šlaci. Avšak nemyslete si, že toto oslovení je urážlivé, či zahanbující! To byvás Šlak pěkně hnal! On si totiž každý správný Šlak na toto oslovení potrpí aje na ně náležitě hrdý! Někteří pak ještě s leskem v oku polohlasně dodávajímizerní! To proto, že tento titul patří těm nezaslouženějším táborníkům a každýpo něm v skrytu duše touží... :)

No ale vraťme se k táborovému životu...

Po rozdělení nováčků do družstev začínají seznamovací hry,následované pompézním představením, které má odstartovat celotáborovou hru, přikterém občas vypadávají vedoucím části textu z hlavy a někdy celí vedoucí zrole :). Z nových ostýchavých tváří se poznenáhlu začínají stávat velcíkamarádi, kteří konečně pochopili, že ten druhý chce také podniknout nočnívýpravu za holkama, anebo prolézt všechna okna do a ze všech chatek na táboře.Po večerce pak tábor ztichne... Dobře, přeháním. Měl by ztichnout, což se všakobvykle stane až po několikerém osvícení kuželem světla baterek noční hlídky dotváří táborníků. Tito překotně a zajistě pravdivě odpovídajíc na otázku - „Kammáte namířeno?“ - No přeci na vécéčko - brilantně mění směr chůze od chatky sHankou a Zuzkou, na opačnou stranu tábořiště ke zmiňovaným záchodům.

Po noci, jak známo, obvykle přichází ráno...

Občas se stane, že díky kvalitní předpovědi počasí vyhlížímekrásný den, a tak nás nemůže překvapit, že prší, jen se leje a že se do hodinyobjeví nazlobená maminka s pláštěnkou. A to přestože dotyčný Šlak odpřisáhl, žedůvod, proč ji nemá, je právě trvzení zmíněné maminky, že pršet nebude a tudížji nepotřebuje. V žádném případě nemůže být řeč o tom, že místo, které pro nibylo v báglu vyhrazené, zaujali místo pláštěnky dva pytlíky křupek. Fakt,opravdu ne!

K tomu všemu, pokud máme to štěstí, že prší, nesou setáborovým údolíčkem neopodstatněné výkřiky vedoucích - „Kde máš pláštěnku?!“„Kde máš gumáky?!“ „Proč stojíš pod tím okapem?!“ (No vidíte, a pak od koho žety zbytečné a nesmyslné otázky ti Šlaci mají, že?) Ale zůstaňme u pěknéhopočasí, které nám naštěstí většinu dní přeje.

Tedy, obyčejně se ráno často stává, že vedoucí dne spustíbudíček. (Jen výjimečně se stane, že nejdříve spustí hlavas na vedoucího dne);). Než se to však stane, vybatolí se z tepla pelíšků naše sličné kuchařky, abynám připravili něco dobrého na zub, v čemž pak pokračují až do večeře.Nemyslete si, že vařit a chystat vše pro tolik hladových krků, je nějakáhračka. Však si zkuste někdy několikrát za den nakrájet a namazat koolem dvoustovek krajíců chleba. A k tomu umývat a nakupovat, neustále doplňovat várnices čajem a šťávou, nutit jedny aby jedli, zatímco druhým v mezičase dodělávatpředsvačiny a povečeře a mít pořád úsměv na tváři. A aby toho nebylo málo, sradostí si občas střihnou nějakou roli v celotáborové hře. Zkrátka, někdy toděvčata stíhají s odřenýma ušima.

Takže, jak již bylo řečeno, než se vedoucí vyhrabou zespacáků, v kuchyni je již dávno živo a nás láká z hnízd, nor a pelechů vůněkávy (díky holky)!

Tedy, v zápětí po budíčku vybíhají ven Šlaci... Tedy alespoňprvní dva tři dny.Později už většinou kulhají, lezou po čtyřech, naráží dozábradlí a sloupů, díky zalepeným očím marně pátrají po teniskách, které by sitak rádi vzali na rozcvičku na místo pantoflů.Společně pak s vedoucím dnezačíná rozcvička.Ostatní vedoucí si zpestřují nudné popíjení ranní kávy tím, ženejmenším Šlakům zavážou boty zkontrolují, jestli zcela náhodou nemají stejnéponožky jako včera (ikdyž je to velmi nepravděpodobné) a v několika případechmusí některé Šlaky znovu probudit.

Po všemi oblíbené rozcvičce následuje hygiena. Je až spodivem, kolik, a to hlavně starších Šlaků, k této činnosti ani v nejmenšímnepotřebuje kartáček na zuby, ani mýdlo. Někteří sportovně založení jedincituto záležitost dokonce chápou tak, že se jedná o běh na čas k umývárnám a zpěts ručníkem kolem krku. Naneštěstí však bývají bedlivým okem zdravotníků,zákeřně se maskujících v křovinách podél trati odhaleni a za nechápavýchpohledů jsou jim doplněny mezery ve výchově. (Doma přece o mytí rukou předjídlem v životě neslyšeli). Ach, vy jedny nezodpovědné maminky! :) 

Pak přichází snídaně. U některých jedinců bývá nutnézajistit následné odlepení namazaného krajíce od ospalého čela a setřenípomazánky z nosu. Následují hry a klání v různých soutěžích, dokud se neozvevolání k obědu. Po obědě, kdy se během porady podaří několika vedoucím usnout,následuje etapovka a další hry, doprovázené smíchem, uštěpačnými poznámkami,vykřičenými hlasivkami, odřenými koleny, vymyšlenými třískami a klíšťaty. Kdyžpak dozní oslavy vítězů v celotáborových hrách, vysvobodí všechny večeře anevím už kolikátý hrnek kafe, abychom se dožili večerní porady. Ta začíná povečerce, někdy ovšem se zpožděním několika hodin - to když je v plánu nočníhra.

Možná teď leckoho napadne, proč to vlastně děláme? Odpověďje nasnadě – díky všem Šlakům, kteří tady kolem nás lítají a křičí, kvičí arozesmějí nás některou ze svých odpovědí, hlášek a podobně, se nám daří žítchvíli ve ztraceném světě mládí a her. Tehdy zapomínáme na to, že někde tamvenku nás čeká práce a starost a tak se cítíme šťastně…

V polovině tábora a to bývá sobota… Ach ano, který den toproboha je? Jasně, tady jde čas jinak, ve víru všech těch her přestávají mítjednotlivé názvy dnů smysl. Takže, v sobotu obvykle jezdíme na celodenní výleta náš pojem o čase se na táboře dle toho rozděluje na období před a po výletě.Tento výlet je již táborovou klasikou, a je velmi oblíbenou součástí táborovéhoplánu. Kupodivu Šlaky až tak nezajímá, kam se jede, jako spíš kolik stánků sobčerstvením daný areál nabízí. Dlouholetým pozorováním jsme totiž odhaliliskutečnost, že Šlaci zřejmě instinktivně vycítí, že jim začínají scházet živinya vitamíny a tak hlavní metou každého z nich je tyto na výletě neprodlenědoplnit nákupem chipsů, hranolků a coca-coly. Každopádně když se tábor večervrací zpátky, je v očích Šlaků vidět smích i únavu, avšak i rozhořčení – vždyťoni chtěli ještě támhleto a ještě tohle. Zbytek dne už pro většinu vedeníbohužel moc zábavný není, protože nás dostihuje poznání, že s končícím výletemse tábor dostává do své druhé, čím dál kratší fáze.

Další den je však vše opět na nohách, popřípadě hlavách ,neboť tento den patří návštěvám rodičů. Tomuto předchází klasicky Letecký den,tedy velký úklid v chatkách i hotelových pokojích. Tato činnost patří k velmizábavným, oblíbeným i škodolibým a často také k velmi nebezpečným. Ne nadarmozde mají hlavní slovo zdravotníci, dávající všanc především své čichové orgány.Je v tom samozřejmě logika, neboť právě oni mají přístup k rouškám, gumovýmrukavicím, louhům, kyselinám a navíc znají zpaměti číslo rychlé pomoci aderatizéra. :)

Během Leteckého dne se stávají nečekané prapodivnosti ajevy. Obzvláště záhadný je výskyt několika druhů táborových příšer - Položroutazákeřného, Měňavky nenápadné a pak nejhorší z nich (ta si totiž troufá i naubohé vedoucí) Mumie škodolibé. Na těchto příšerách je zajímavý nejen jejichvýskyt právě a jedině v době tábora, ale i jejich způsob života. Zhoubnáčinnost těchto příšer byla objevena nedávno a jejich reálnost nemůže zpochybnitani fakt, že doposud nebyla ani jedna z nich viděna. Existující stopy a důkazyjejich řádění jsou totiž naprosto nezvratné.

Tak například Položroutí populace je typická konzumacíjednoho z předmětů, který se v jejich lovišti vyskytuje v páru. Nejběžnějšímpoddruhem je Položrout zákeřný – ponožkový, který má na svědomí mizení polovinyvšech fuseklí na táboře. Měňavka se naproti tomu specializuje na přemisťovánírůzných věcí z kufru do kufru, v dospělém stádiu dokonce i z chatky do chatky.

Důkazy o existenci tohoto zákeřného živočicha přinášejí předevšímnebohé maminky Šlaků brzy po ukončení tábora, když zoufale volají hlavasovi, žese v batohu jejich Šlaka vyskytuje tričko, velikosti XXL přesto, že ten jejichklouček chodí teprve do druhé třídy a podobně. Příbuzným druhem je pak Zapomnětlivkaděravá, mající na svědomí hromadění různých kousků příborů, nádobí a někdydokonce gumáků na opuštěném táboře. Tato Zapomnětlivka očividně napadápředevším nervovou soustavu Šlaků, což potvrzují případy, kdy na nástupuněkterý Šlak urputně popírá, že právě tato odhozená mikina patří jemu, načež jezcela jasně usvědčen kamarády, že jeho je, neboť ji na něm několikrát viděli.

Samostatnou kapitolou je pak Mumie škodolibá, jejížspecialitou je zalepování tabatěrek, sypání písku do obuvi, solení hlavasovykávy a podobné zavrženíhodné činy. Do těchto dnů ještě tato příšera (a to máštěstí) nebyla ulovena, ale přísahám, že jakmile bude dopadena, bude natáborové útraty ulechtána k smrti a zakopána do bezedné latríny. :)

S návštěvním dnem přichází obávaný fenomén táborů – stesk.Avšak přestože i u nás občas ukápne nějaká ta slzička, je vzápětí utřena anahrazena slzou smíchu, anebo krůpějí vypocenou nad usilovným luštěním šifer atajuplných map.

Po návštěvním dnu ubíhá den za dnem překotnou rychlostí.Poslední dny tábora totiž přinášejí napínavé souboje jednotlivých družstev vcelotáborové hře. Souboje, ve kterých to druhé družstvo samozřejmě nemá ani tunejmenší naději v čemkoli vyhrát, i když… se může občas přihodit takovánepříjemnost, že díky neznámým okolnostem hráčům družstva vypadne z hlavymorseovka, popřípadě během posledních dnů spešovský potok změní svoje povodí,náhle teče někde v Jestřebí a tak není divu, že právě naše družstvo zabloudilo,a tak dále. Díky těmto hrátkám osudu se opravdu občas stane, že některédružstvo může prohrát. Ovšem důrazně podotýkám, že takováto prohra se rozhodněnepřihodila díky zanedbanému tréninku, nebo nepozornosti při vysvětlovánípravidel!!

No, každopádně důsledkem tohoto klání, povzbuzování ahlasitého objasňování nepřízně Matky přírody bývá to, že část Šlaků alespoňchvíli šeptá a chraptí, k tiché radosti vedoucích. :)

A pak přichází konec tábora. Věta strohá, leč myšlenkyvedení rozvinuté. Přichází hodnocení. Jak jsme to letos zvládli my? Jací bylitentokrát Šlaci? A hlavně ti noví Šlaci?

U některých se stává, že ze začátku tábora poplakávají astihnou vyzkoušet všechny možné fígle jak se dostat domů – zlomená páteř,alergie na rozcvičku, bolest krku v oblasti břicha, kousnutí smrtelnějedovatého pavouka, tedy jak uznáte závažné případy vyžadující okamžitý převozk mamince. Pak však náhle v polovině tábora začnou rozvíjet myšlenky jinýmsměrem: „A nešlo by to tady protáhnout? Naši asi určitě nebudou doma. Příštírok přijedu i s kámošem!“. :)

A my se v takové chvíli cítíme hrdí na to, že patříme ktáborům, ve kterých platí, že „Dobří holubi se vracejí.“ Když si uvědomíme, ževětšinu táborníků známe léta, že většinu známe víc podle přezdívky, než podlejména, když si k nim dokážeme přiřadit všemožné události, které se během letpřihodili a víme, že jsou mezi Šlaky rekordmani, kteří od svých sedmi let jezdík nám, i to, že je jim letos patnáct a jedou naposledy, a že někteří z nichzůstanou nadále jako praktikanti a později snad vedoucí…

…toho že se k nám rádi vracíte, si nesmírně ceníme, protožetehdy cítíme, že ty dva týdny s vámi a celoroční plánování a přípravy, kterýmvěnujeme spoustu energie a času, mají smysl…

…A pro ty z vás, kteří jste už na táboře skončili, nebokončíte, platí naše heslo – „V srdci zůstaň Šlakem mizerným!“