Od léta roku 2001 začal SDH Spešov pořádat letní tábory pro děti.

Tábořiště vzniklo u lesa nad místním koupalištěm na popud Romana Komárka a Jaroslava Procházky ml.

Prvního tábora se zúčastnilo 13 dětí (tehdy jsme ještě Šlaky neměli). Postupem času se počty táborníků zvyšovali, až se ustálily na průměrných 50 Šlacích. To byl hlavní důvod postupného zvětšování tábořiště a přibývání táborových staveb.

První čtyři roky byl tábor stanový, až pátý rok byl za podpory obce zbudován chatkový tábor s jídelnou a chatou pro vedoucí.

Od té doby se rok co rok po skončení tábora unudění vedoucí, kteří nemají v místě svého trvalého pobytu nic lepšího na práci, doma na táboře snaží tábořiště modernizovat. A to i přes drobné překážky jako například lehký otřes mozku, stovka hřebík v noze s následnou tetanovkou, ztráty končetin a jiné banální úrazy. Modernizace spočívá v tom, že se například naplánuje oprava střechy na dvojmístné chatce. Pak však po několika drobných úpravách skončí tento plán ve finále zbouráním zmíněné chatky a její přestavbou na dvoupatrový, 28 místný hotel. A protože nás to opravdu baví, stihneme během svačinových pauz ještě vykopat nové záchody, opravit zábradlí, upravit cestičky a tak dále a tak dále.

Naší největší odměnou za tuto nelehkou práci je nám pak uznání rodičů, kteří tento pokrok rok od roku zaznamenají, stejně tak jako chvála pracovnic místní hygienické stanice, které k nám jezdí na kontrolu. Nic z toho se však nevyrovná skutečně upřímné radosti našich Šlaků. Ty totiž zjištění, že se na táboře vyskytují nové stavby, motivuje vyvíjet celých 14 dnů urputnou snahu vrátit věci do původní podoby. Tato jistě dobře myšlená a bohulibá činnost Šlaků však většinou vyjde naprázdno, díky několika mírným napomenutím Velkého Výra. (Zlé jazyky tvrdí, že v té chvíli viděli na vlastní oči prchat z tábora i myši s baťohem na zádech. Avšak kdo Výra zná, dobře ví, že neřve, ale prý pouze mluví zřetelně a nahlas, aby mu bylo dobře rozumět i vzadu u latrín).

A tak díky této Výrově jasné výslovnosti, a především nabitému programu, díky kterému nemají Šlaci čas na rozebrání tábořiště, disponuje v tuto chvíli naše osada chatkami, hotelem, saloonem, ošetřovnou,umývárnami a záchody. V současné době se pilně pracuje na přestavbě dvoumístných chatek na větší a komfortnější čtyřmístné chatičky se zastřešenou verandou, výstavbě sprch a přístavbě záchodů.

Kapacitu tábora však nadále zvětšovat nehodláme. Jednak proto, že to prostorově není možné, a pak především kvůli tomu, že jsme spokojeni se stavem, který je. Nemáme nejmenší chuť pořádat „komerční” tábory o dvoustech tábornících, které nikdo nezná jménem a mnohdy pro ně nemá ani řádně vymyšlený program. Zakládáme si na tom, že jsme „rodinný“ tábor, kde každý o každém ví, kde Šlaci berou vedoucí jako kamarády a kde se jeden s druhým baví beze stopy povyšování se nad nováčky, mladšími a podřízenými. Hodně času a úsilí věnujeme vymýšlení a přípravám každoroční celotáborové hry, kde se vždy snažíme o co nejrealističtější provedení a kde při výrobě rekvizit jen neradi narážíme na místo, že tohle už není možné sehnat, nebo udělat. Zkrátka, má-li být nápis na kamenné desce, nebude napsaná na papíře. Když Hvězdnou bránu, taktři metry velkou a „funkční“. Jde nám vždy o to, připravit pro Šlaky ty nejzážitky a velmi neradi se smiřujeme se skutečností, že naše možnosti jsou vpřece jen omezené.

Vzhledem k tomu, že se nám „naši“ Šlaci každoročně vrací s dychtivým očekáváním, co že se to letos bude dít, zdá se, že se nám to snad docela daří. A to, že zájem o náš tábor ze strany rodičů roste a že nejsme vnímáni jen jako možnost kam odložit Šlaka, když neví kam s ním, je pro násnejvětší motivace pro posouvání laťky výš a výš.